Paul McCartney v Praze, 2004

Vydáno: 20.04.2012 23:40  |  komentářů 1

.

6. června 2004, Praha, T-Mobile Kolbenova Park

.

"Během tří hodin byl areál celkem slušně zaplněn, hlína a suť změněna na bahno, dav nažhaven každým příchodem člena pomocného štábu. Paul McCartney zřejmě čekal na zapadající slunce, aby nepřišla vniveč jeho mohutná videoaparatura. Krátce po osmé hodině přišel pestře oblečený diskžokej, který začal pouštět mixy McCartneyho diskohitů z počátku osmdesátých let. Pódium se zaplnilo dalšími pestře zbarvenými herci a akrobaty, kteří v agresivním rytmu hudby předváděli různá cirkusová a taneční čísla.
.
Asi v půl deváté se zatáhla opona a po jejím rozhrnutí se objevilo připravené pódium, na kterém pětičlenná rocková kapela v čele s Paulem McCartneym rozjížděla úvodní tóny hitu Jet. Nelze si představit lepší úvodní píseň. Dav šílel a McCartney po několika skladbách odhazoval sako, aby zbytek vystoupení odehrál v klasickém červeném triku. Hit střídal hit, ale těžiště spočívalo v písních Beatles. Mezi překvapení patřila nikdy nehraná píseň Beatles You won't see me, osvěžující připomínkou byla jen na kytaru zahraná stařičká In spite of all the danger. Ostatně celý akustický blok byl milým připomenutím toho, že písně Beatles a Paula McCartneyho jsou hlavně o výrazné melodii, která se obejde bez jakýchkoli efektů. Mezi nejdojemnější patřila především připomínka Johna Lennona v křehké písni Here today a následující Harrisonova All things must pass. V další písni si McCartney neodpustil poznámku, že se mu na tomto turné konečně podařilo dohonit sluníčko, a několikrát zopakoval refrén I'll follow the sun. Úžasná byla i píseň For no one a následující Calico skies. Poté trochu přitvrdil a diváky uzemnil svým neskutečným nasazením ve vypalovačkách Get back, Band on the run, Back in the USSR a především ohňostrojem v Live and let die. Závěr nemohl patřit ničemu jinému než Jude, kterou si s Paulem zazpívali jak ženy, tak i muži. Přídavky patřily už jen Beatles a připomínce let šedesátých. V závěru jsem měl obavy, že pod tlakem kytar lehne popelem celé okolí průmyslového areálu: neskutečné šílenství Helter skelter a Sgt. Pepper plynule přecházející do všeříkající The end, která jakoby neměla konce. A pak jen závěrečné poděkování a tisíce pestrobarevných papírků poletujících nad hlavami diváků vzpamatovávajících se z nevídaného zážitku.
.
O kvalitě hudby Beatles ani Paula McCartneyho nemá cenu hovořit. Ostatně o tom bylo popsáno už dost papíru. McCartney tuto skutečnost jen potvrdil. Navíc skladby staré až čtyřicet let zahrál s takovým drivem, že by si to mohl v šedesátých letech i sám sobě závidět. Oporou mu v tom byla výborná kapela, jejíž věkový průměr se nachází někde v polovičce Paulových let. Její nasazení a sbory připomněly legendární sehranost skupiny Beatles a myslím, že spousta dnešních kapel se má od tohoto více než šedesátiletého všestranného umělce ještě co učit.
.
Jako výjimečnou oceňuji snahu Paula McCartneyho navázat kontakt s diváky. Celkem obstojně hovořil česky a snažil se tak uvádět své písně. Kde mu čeština nestačila a byl nucen mluvit svou rodnou řečí, tam mu vydatně vypomáhaly překladatelky, které simultánně psaly titulky zobrazované na videotabulích. I když nestíhaly, tak to nevadilo, jeho angličtina byla velmi čistá a srozumitelná. Starší generace to však zcela jistě uvítala.
.
Dobrý pocit z výjimečného hudebního prožitku nesmaže ani špatná organizace pořádající agentury, ani nevhodný výběr místa, a už vůbec ne ucpané metro a ulice okolo. Jen se můžeme dohadovat a v duchu tiše doufat, aby ještě někdy bylo ono Paulem v závěru slibované "next time". Ale po letošním zážitku už věřím všemu. Takže: nashledanou příště, Paule!"
.

.
Seznam skladeb:
Jet
Got to get you into my life
Flaming pie
All my loving
Let me roll it
You won't see me
She's a woman
Maybe I'm amazed
Long and winding road
In spite of all the danger
Blackbird
We can work it out
Here today
All things must pass
Follow the sun
For no one
Calico skies
I've just seen a face
Eleanor Rigby
Drive my car
Penny Lane
Get back
Band on the run
Back in the USSR
Live and let die
I've got a feeling
Lady Madonna
Hey Jude
.
Yesterday
Let it be
I saw her standing there
.
Helter skelter
Sgt. Pepper's lonely hearts club band reprise
The end
.

.

Zdroj. brouci.com

.

Další fotky zde: http://www.ireport.cz/fotoreporty/paul-mccartney-v-praze-fotky.html

.
 ccc

Přidej komentář:

Vaše jméno:
Komentář:
Odřádkování se zachovává, HTML není povolené
Opiš kód:   Kód je nečitelný, ukaž jiný

Komentáře ke článku (celkem 1)

17.06.2012 12:52 napsal Kar
I couldn't agree more. I jonied NARAS (the academy that votes for the Grammys many years ago so I could vote for relevant artists to counterbalance the voters who don't actually listen to new music any more and instead vote for oldies like McCartney, Bonnie Raitt, Carlos Santana . . . Nothing against them, mind you, it's just that there's so much great new stuff out there being overlooked.

Další články

Kategorie